Elise začala svou taneční kariéru jinými tanci než tango (balet, moderní tanec a africké tance), které tančila ve Francii od svého dětství. Tyto tance také učila a prezentovala v různých divadelních představeních a show. Argentinské tango objevila ve Francii a tak se jí zalíbilo, že ji odvedlo do Buenos Aires. Tam zůstala žít a věnovat se pouze tangu, které začala obohacovat o elementy pocházející z tanců které znala. Jako tanečnici jí tango fascinuje a považuje ho za jednu z nejpokročilejších forem současných tanců. V tangu vidí rozvíjení citlivosti ke svému tělu i tělu partnera, imrovizaci ve dvou a konverzaci v blízkosti v jednom objetí.
Spolu s Amandou vyučují ve studiu Rodolfa Dinzela především esquema v obou rolích, prohlubují témata týkající se expresivnosti a improvizace v souladu s filozofií Los Dinzel. Mimo studio rozvíjejí práci na technice ne jenom pro divadelní účely ale i pro osvobození těla od obtíží, které mohou vadit při svobodném vyjadřování v tanci.
Protože jsou dvě ženy, tak je zvláště zajíma rozvíjení vzájemného dialogu a vyjadřování, aby tanec nebyl pouze monologem muže, který "vede" a ženy která je vedena. Právě naopak se snaží dostat dva tanečníky na úroveň, kde si vzájemně naslouchají a dovolují konverzovat, tedy poslouchat, mluvit a vyjadřovat se. Pro vzájemné větší potěšení.
